Moje cesta
Před čtyřmi lety jsem se vydala hledat sama sebe. Toužila jsem jít „za lepším. Další z mých milostných vztahů skončil, v práci jsem sice pracovala s fajn lidmi, ale kariérní či finanční postup veškerý žádný a z pravidelného provozování volnočasových aktivit se stala rutina. Ten rok mi kamarádka doporučila úžasnou knihu Tajemství (The Secret) od Rhondy Byrne. Kniha mě velice zaujala a já si začala přát. Zprvu mi to příliš nešlo, protože pro mě bylo těžké udržet mé myšlenky v pozitivní rovině, když tolik oblastí v mém životě nefungovalo. A tak jsem si více i méně úspěšně zkoušela přát a snažila se věřit, že to opravdu funguje.
Zahraničí slibovalo nové zážitky. Něco jako restart mého života. Okouzlena romantikou francouzských domečků s dřevěnými okenicemi a mužem, který nejenže dobře vypadal, ale měl i vybrané a galantní způsoby, jsem se pro můj „výlet“ rychle nadchla a podnikla jsem kroky pro můj odjezd. Dala jsem výpověď v práci a začala se učit francouzštinu. Za tři měsíce jsem opravdu odcestovala. Mé první měsíce ve Francii byly tím nejkrásnějším obdobím, prožívala jsem svůj sen. Vše bylo tak nové a lákavé, a hlavně jiné.
I když mé milostné vzplanutí s Francouzským gentlemanem skončilo, už jsem byla zde a nechtěla jsem udělat krok zpátky a vrátit se do Česka. Můj sen dostal trhliny, ale cosi uvnitř mě nutilo vybojovat si zde své místo, své štěstí. Dokázat si, že na to mám. Našla jsem v sobě vnitří sílu, o které jsem netušila, že ji mám. Vyburcovala jsem se ještě k pilnějšímu učivu jazyka. Do roka jsem se naučila tolik, jako u žádného jiného jazyku předtím a úspěšně jsem z něho složila zkoušku. Tím se mi otevřely další dveře a já mohla jít studovat, připravit se na mé nové, budoucí povolání. Rekvalifikační kurz mě velice bavil, hodně mi dal a já se namotivovaná vrhla zúročit mé nově nabyté znalosti v praxi. Bohužel po roce přišel jakýsi pocit vyhoření. Při každodenním kontaktu s klienty, kdy jsem hovořila dvěmi až třemi světovými jazyky, mi nezbývala už žádná další energie. Můj osobní život upadal, vlastně jsem nežila, jen chodila do práce, jedla a spala. Když moje pracovní smlouva vypršela, hodně se mi ulevilo. Přišly volné dny, které jsem si užívala. Potvrdilo se mi, že život není jen o vydělávání peněz, ale také o tom, co zažíváme mimo ni. Teprve tehdy jsem začala trávit dny jen příjemnými činnostmi a těšila se ze společnosti kamarádek, na které jsem předtím kvůli směnování neměla čas. Vše bylo fajn, ale stále mi něco scházelo. Cosi mě volalo. Byl to stesk po domově. Ten se dostavoval několikráte do roka, ale vždy jsem ho umlčela návštěvou ČR. Nyní však, po další takové návštěvě jsem cítila, že mě to stále více táhne zpět domů. A tak jsem poslechla ono nutkání a začala jsem podnikat nezbytné pro můj návrat.
Už je to třetí měsíc, co jsem zpět v České republice. Přivezla jsem si obrovskou, nezaplatitelnou zkušenost a také mnohá zjištění o mě samé. Nyní už vím, že se o sebe dokážu postarat. Naučila jsem se používat ostré lokty, nenechat se odbýt. Nestydím se zeptat, když něco nevím nebo něčemu nerozumím, protože je to mé právo. Dokážu žít a fungovat zcela samostatně, bez rodičů, ale když si vzájemně a často projevujeme lásku a podporu, je nám všem lépe na duši. Domov je zkrátka tam, kam patří naše srdce. Má cesta mi přinesla poznání. Ono poznání přišlo až po návratu do českých končin. Kruh se uzavřel. Až tady a teď vím, kdo jsem. Roky pátrání, posouvání vlastních hranic, napravování starých, zažitých názorů, hledání sama sebe a mého skutečného Já.
Musela jsem opravdu odjet, abych ho našla, i když tu celou tu dobu bylo? Všechny odpovědi jsem přeci měla dávno ve svém nitru. A tak věřím, že je třeba se zastavit, vydechnout, dopřát si ten čas a zeptat se sama sebe: Co chci? Co cítím? Co mě baví? U čeho se cítím dobře a u čeho již ne?
Jedna část mé cesty skončila, ale následuje její pokračování. Proces naše osobního rozvoje není nikdy u konce. Nadále se věnuji poznávání života, toho vnějšího i vnitřního. Stále mě baví se učit a rozšiřovat si obzory. Těším se na nové impulzy, setkání nebo obnovení dřívějších aktivit. Protože dělat to, co mám ráda, co mě baví, mě dělá šťastnou.
Těším se na naše společné objevování;-)
Kristina